latinsky Pronomina patří do skupiny ohebných slov. Zastupují podst. jména nebo na ně ukazují. (Mám ji rád. Ten chlapec chytrý.). Určujeme u nich pád, číslo, rod vzor a druh. Jak se skloňují? Podívejte se sem na způsoby skloňování zájmen
Druhy zájmen
Osobní zájmena
označují roli v komunikaci. Já, my představují mluvčího, ty, vy - na koho mluvíme, on, ona, ono a oni označují předmět hovoru.
Přivlastňovací zájmena
Vyjádřují vlastnictví podstatného jména určité osoby.
Ukazovací zájmena
doslova ukazují na určitou osobu, předmět. Používáme, když chceme něco zdůraznit nebo když je jasné o kom mluvíme a nepotřebujeme používat jméno dané osoby.
Tázací zájmena
Používáme v případě získání informací, tedy otázky. Stojí na za začátku věty.
Vztažná zájmena
Připojují vedlejší věty. Patří sem všechna tázací zájmena a jejich další varianty s -ž.
Kdož, což, kterýž, jakýž, jehož, jenž ...
Varianta na čí, číž neexistuje :)
Záporná zájmena
Zájmena, která popírá existenci osoby, věci a děje. Podobně jako vztažná zájmena, záporná zájmena se tvoří přidáním předpony ni- k tázacím zájmenům.
Nikdo, nic, nijaký, nikterý, ničí, žádný
Neurčitá zájmena
Zájmena neurčitá používáme již podle názvu v případě neurčitosti. Nevíme konkrétně koho. Tvoří se přídáním předpon a koncovek. Rozdělují se na:
Druhy zájmen
- osobní: já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona, se
- přivlastňovací: můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, svůj
- ukazovací: ten, tenhle, tento, takový, týž, onen, tentýž, sám
- tázací: kdo, co, který, jaký, čí
- vztažná: kdo, co, který, jaký, čí, jenž
- záporná: nikdo, nic, ničí, žádný, nijaký
- neurčitá: něco, někdo, nějaký, některý, něčí, cosi, kterýsi, jakýsi, ledakdo, kdokoli, kdosi, leckdo, lecco, všechen, leckterý, každý
Osobní zájmena
označují roli v komunikaci. Já, my představují mluvčího, ty, vy - na koho mluvíme, on, ona, ono a oni označují předmět hovoru.
Přivlastňovací zájmena
Vyjádřují vlastnictví podstatného jména určité osoby.
| já - tvůj |
my - náš |
| ty - tvůj |
vy - váš |
| on - jeho, ona - její |
oni - jejich |
Ukazovací zájmena
doslova ukazují na určitou osobu, předmět. Používáme, když chceme něco zdůraznit nebo když je jasné o kom mluvíme a nepotřebujeme používat jméno dané osoby.
Tázací zájmena
Používáme v případě získání informací, tedy otázky. Stojí na za začátku věty.
Kdo a který na osobu
Co a čí na věc
Jaký na vlastnost
Co a čí na věc
Jaký na vlastnost
Vztažná zájmena
Připojují vedlejší věty. Patří sem všechna tázací zájmena a jejich další varianty s -ž.
Kdož, což, kterýž, jakýž, jehož, jenž ...
Varianta na čí, číž neexistuje :)
Záporná zájmena
Zájmena, která popírá existenci osoby, věci a děje. Podobně jako vztažná zájmena, záporná zájmena se tvoří přidáním předpony ni- k tázacím zájmenům.
Nikdo, nic, nijaký, nikterý, ničí, žádný
Neurčitá zájmena
Zájmena neurčitá používáme již podle názvu v případě neurčitosti. Nevíme konkrétně koho. Tvoří se přídáním předpon a koncovek. Rozdělují se na:
- Neurčitost nespecifická: někdo, něco, některý, něčí, nějaký
- Neurčitost větší míry: kdosi, cosi, kterýsi, čísi, jakýsi
- Libovolnost neutrální: kdokoli(v), cokoli(v), číkoli(v), jakýkoli(v), kterýkoli(v)
- Zdůrazněné hodnocení: málokdo, máloco, málokterý, sotvakdo, sotvaco, sotva který, zřídkakdo, zřídkaco
- Neurčitost hovorový: bůhvíkdo, bůhvíjaký, bůhvíčí, nevímco, nevímkdo
- Rozmanitá libovolnost: ledajaký, ledakterý, ledakdo, ledaco, ledačí
- Všeobecná platnost: kdekdo, kdejaký, kdeco, kdekterý, kdečí
- Totalizující množství: všechen, každý