Souvětí stejně jako věta má jasně dané úkoly, mezi ty nejdůležitější patří sdělit nějakou informaci, vystihnout postoj mluvčího, nebo také mluvnická stránka, která se zabývá gramatikou.
Souvětí je důležitým gramatickým prvkem češtiny. Pro souvětí je charakteristické spojení více vět, které mezi sebou tematicky souvisí. Věty v souvětí jsou od sebe odděleny čárkami a dají se dělit podle druhu.
Základním rozdělením je dělení na věty hlavní a věty vedlejší. Větu hlavní poznáme poměrně snadno, protože je na ostatních větách nezávislá. Prostřednictvím věty hlavní se souvětí dělí na podřadné a souřadné. Souřadné souvětí má minimálně dvě věty hlavní, na druhé straně souvětí podřadné má větu hlavní pouze jednu.
Vedlejší věta se vyznačuje především tím, že je závislá na jiné větě, respektive, můžeme se na ni nějakým způsobem zeptat. Druhů vedlejších vět je více a dělíme je do jednotlivých kategorií. Vedlejší věty jsou do souvětí zapojeny buď pomocí spojek, nebo napojením vztažných zájmen, či příslovce.
Vedlejší věta podmětná
Vedlejší větu podmětnou najdeme v souvětí tak, že se zeptáme kdo, nebo co. Systém je obdobný jako u hledání podmětu při rozboru věty. Příkladem je třeba věta: Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí.
Vedlejší věta přísudková
Přísudkové větě vedlejší se také někdy říká sponová, protože tvoří sponu přísudku. Můžeme si to předvést na souvětí: Jsem někdo jiný, než jste čekali.
Vedlejší věta předmětná
Na vedlejší větu předmětnou se ptáme pomocí pádových otázek, kromě prvního a pátého pádu. Za příklad můžeme uvést větu: Tatínek hledal něco, co donést nemocnému synkovi.
Vedlejší věta doplňková
Na tuto větu se ptáme především otázkou jak, kdy, a podobně. Tato vedlejší věta doplňuje větu hlavní. Příkladem je třeba: Uviděla ho, jak spí.
Vedlejší věta příslovečná
Existuje vedlejší věta příslovečná místní, časová, způsobová, podmínková, přípustková, a zjišťují se stejně jako větné členy při větném rozboru.
Vedlejší věta přívlastková
Tato vedlejší věta slouží k tomu, aby rozvíjela smysl věty na které je závislá. Například: Viděl jsem pána, který měl brýle.
Souvětí je důležitým gramatickým prvkem češtiny. Pro souvětí je charakteristické spojení více vět, které mezi sebou tematicky souvisí. Věty v souvětí jsou od sebe odděleny čárkami a dají se dělit podle druhu.
Základním rozdělením je dělení na věty hlavní a věty vedlejší. Větu hlavní poznáme poměrně snadno, protože je na ostatních větách nezávislá. Prostřednictvím věty hlavní se souvětí dělí na podřadné a souřadné. Souřadné souvětí má minimálně dvě věty hlavní, na druhé straně souvětí podřadné má větu hlavní pouze jednu.
Vedlejší věta se vyznačuje především tím, že je závislá na jiné větě, respektive, můžeme se na ni nějakým způsobem zeptat. Druhů vedlejších vět je více a dělíme je do jednotlivých kategorií. Vedlejší věty jsou do souvětí zapojeny buď pomocí spojek, nebo napojením vztažných zájmen, či příslovce.
Vedlejší věta podmětná
Vedlejší větu podmětnou najdeme v souvětí tak, že se zeptáme kdo, nebo co. Systém je obdobný jako u hledání podmětu při rozboru věty. Příkladem je třeba věta: Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí.
Vedlejší věta přísudková
Přísudkové větě vedlejší se také někdy říká sponová, protože tvoří sponu přísudku. Můžeme si to předvést na souvětí: Jsem někdo jiný, než jste čekali.
Vedlejší věta předmětná
Na vedlejší větu předmětnou se ptáme pomocí pádových otázek, kromě prvního a pátého pádu. Za příklad můžeme uvést větu: Tatínek hledal něco, co donést nemocnému synkovi.
Vedlejší věta doplňková
Na tuto větu se ptáme především otázkou jak, kdy, a podobně. Tato vedlejší věta doplňuje větu hlavní. Příkladem je třeba: Uviděla ho, jak spí.
Vedlejší věta příslovečná
Existuje vedlejší věta příslovečná místní, časová, způsobová, podmínková, přípustková, a zjišťují se stejně jako větné členy při větném rozboru.
Vedlejší věta přívlastková
Tato vedlejší věta slouží k tomu, aby rozvíjela smysl věty na které je závislá. Například: Viděl jsem pána, který měl brýle.