Tvrdé a měkké souhlásky

V českém jazyce máme mnoho souhlásek. Některé z nich jsou tvrdé, jiné měkké a některé jsou obojaké. Dnes se naučíme, jak je poznat a proč jsou důležité.

Tvrdé souhlásky

Po tvrdých souhláskách píšeme y, ý.

Tvrdé souhlásky jsou:

h, ch, k, r, d, t, n

Příklady:

• hory
• chrpy
• kluky
• ryby
• děti – pozor, zde se nepíše y, ale mění se celá forma

Měkké souhlásky

Po měkkých souhláskách píšeme i, í.

Měkké souhlásky jsou:

ž, š, č, ř, c, j, ď, ť, ň

Příklady:

• žirafa
• šiška
• čip
• jízda
• děti – zde se používá měkké „ť“

Obojetné souhlásky

Po obojetných souhláskách může být y i i, a musíme si to zapamatovat.

Obojetné souhlásky jsou:

b, f, l, m, p, s, v, z

Příklady:

• syrový
• zítra
• filip
• písek

Proč je důležité znát tvrdé a měkké souhlásky?

• Pomáhá to správně psát slova.
• Zlepšujeme si pravopis.
• Snáze poznáme, kdy napsat „i“ nebo „y“.

Jak si to zapamatovat?

Říkanka pro tvrdé souhlásky:

"Hy, chy, ky, ry, dy, ty, ny!"

A říkanka pro měkké souhlásky:

"Že ši či ři ci ji ďi ťi ňi"

Cvičení

Doplň správné i/y po souhlásce:

• kočk_
• kluk_
• šišk_
• ryb_
• žiraf_