Poměry Mezi Větami - Český Jazyk

Hlavní (souřadicí) věty mohou být spojeny, i když nejsou významově stejné, jsou si navzájem nezávislé. Bývá vyjadřen spojkami, u kterých můžeme takto určit jejich vztah.

Slučovací

Mají stejný nebo velmi podobný obsah. Nejčastěji se u nich používají spojky a, i , ani, nebo. Někde dokonce i beze spojky. Nepíšeme před spojkami čárku.

Příklad:
Martina šla do školy a Honzík si hraje na zahradě.
Nejím brokolici ani nepiji čaj.

Stupňovací

Vychází z toho, že druhá věta je v porovnání s první větou lepší, důležitější, hodnotnější atd.. Nejčastější spojkami jsou ba, i, dokonce, nejen, ale i, sice. Pozor, zde píšeme čárku před spojkami.

Příklad:
Šel na nákup, dokonce i umyl nádobí.

Odporovací

Zde je druhá věta v rozporu s první. Vyjadřuje něco jiného nebo opačného než první věta. Nejčastější spojky jsou ale, však, avšak, jenže, a. Před spojkami píšeme čárku.

Příklad:
Máš ji rád, ale stydíš se.
Půjdeme lyžovat, jenže ty nemáš lyže.

Vylučovací

Platí jedna ze dvou vět. Jejich obsahy se vzájemně vylučují. Nejčastější spojkami jsou nebo, anebo, zdali...či..., buď .... nebo ....  Píšeme před ně čárku.

Příklad:
Buď dostanu hlavní cenu, nebo ji dostane Martin.
Dneska půjdeme do divadla, nebo se podíváme na film.

Příčinné (Důvodové)

Druhá věta vyjadřuje důvod nebo příčinu první věty. Spojkami jsou proto, a proto, a tedy, a tak, neboť, totiž, vždyť. Před ně píšeme čárku.

Příklad:
Nosím svetr, neboť je zima.
Přišel jako poslední, neboť mu nejel vlak.

Důsledkové

Druhá věta říká důsledky, které vyplývají z první věty. Spojkami jsou proto, a proto, a tedy, a tak, tudíž. Před spojkami píšeme čárku.

Příklad:
Nebyla jsem tam, proto nic nevím.
Nepůjčil mi pero, a tak jsem mu taky nepůjčil svoji knihu.